Tibetský španěl

Povaha plemene

Tibetský španěl je milý, citlivý, veselý a inteligentní pes. Říká se, že je to „velký pes v malém“. Umí být velmi klidný, soustředěný a důstojný. Má ale také vlastnosti, které se nemusí líbit každému – rád si vše nejdříve promyslí. Je hrdý – trochu jako kočka. Říká se, že jeho povaha se skládá ze tří zvířat – psa, kočky a opice. Moc rád je ve společnosti svých pánů, ale pokud ho společnost unaví, vyhledává tichý koutek. Miluje děti, a strašně rád si s nimi hraje. K cizím zvířatům je někdy až nepřátelský, nerad se dělí o své území. Tibetský španěl miluje jak dlouhé procházky, tak ležení na gauči, a proto se hodí do bytu i do domku se zahrádkou.

Popis tibetského španěla

Tibetský španěl je v kohoutku vysoký 25,4 cm a jeho váha se pohybuje mezi 4,1 – 6,8 kg. Hlava je v poměru k tělu malá, ale nesena hrdě. Tmavé oči jsou oválné, bystré, uloženy daleko od sebe avšak směřují dopředu. Uši má tibetský španěl bohatě osrstěné, vysoko posazené, zavěšené. Čenich má střední délky se širší bradou s mírným předkusem. Srst tibetského španěla je v obličejové části krátká, na krku vytváří hřívu, jinak je středně dlouhá. Nejběžnější barva srsti má sobolí zabarvení a to od světle hnědé přes zlatou až po mahagonovou. Tibetský španěl má někdy na hlavě bílou lysinku, která je někdy nazývána jako Budhovo znamení. Krk má tibetský španěl kratší, silný a přechází plynule do trupu. Má rovný hřbet a dobře klenutá žebra. Ocas má vysoko nasazený s bohatou srstí, stočený nad hřbetem.

Klasifikace FCI

Dle FCI (Mezinárodní kynologická federace) je tibetský španěl zařazen do skupiny 9 – společenští a pokojoví psi, sekce 5 – Tibetská plemena bez pracovní zkoušky. Zemí původu je Tibet.

Základní péče

Tibetský španěl je nenáročné plemeno na péči. Suché, chladné a prašné klima Tibetu ho obdařilo praktickou srstí – delší a hustou, která se nezacuchává a neplstnatí. Při koupání (nebo při zmoknutí) srst sama o sobe nepáchne a „přírodní“ špína (bláto, písek) se na ní dlouho neudrží a odpadává. Přesto je třeba jej vyčesávat, kartáčovat a občas vykoupat. V zimním období je nutné ošetřovat tlapky od solí a chemických posypů. Rovněž zastřihujte drápky. Tibetský španěl je plemeno přizpůsobené k drsným životním podmínkám v Tibetu a proto není náchylný k běžným psím nemocem. Dožívá se vysokého věku v plném zdraví.

Historie plemene tibetský španěl

Tibetský španěl, jak už jeho název napovídá, pochází z Tibetu. Jeho původ není zcela znám, a to z toho důvodu, že byl chován pouze v klášterech, kde byl oddělen od zbytku světa. Mniši nepřipustili jakékoli křížení těchto psů s jinými plemeny. Tibetského španěla také dávali jako dar, ale pouze jedno pohlaví, aby zamezili rozmnožování tohoto plemene jinde na světě. Tibetští mniši ho využívali k otáčení posvátných mlýnků s modlitbami. První zmínky o tomto plemeni pocházejí ze 7. století, kdy se objevuje na kresbách. V pozdějších dobách byl také používán k hlídání okolí klášterů, kdy běhal po hradbách a svým štěkotem upozornil na jakékoli změny v okolí, čímž přivolal větší psy – například tibetské dogy, které vetřelce zahnali. Tibetský španěl byl tibetskými mnichy považován za „nositele štěstí“. Tento pes je vzhledově podobný pekingskému palácovému psíku. Do Evropy se dostal Tibetský španěl zřejmě na přelomu 19. – 20. století, kdy se angličtí kolonisté vraceli z Indie do své vlasti a s sebou si vzali pár tibetských španělů, kteří dokázali ujít cestu z Tibetu do Indie pěšky. To je však pověst a pravý způsob, jak se dostalo plemeno do Evropy, není znám. V dnešní době se tibetský španěl chová téměř na celém světě, ale i přesto je to plemeno málopočetné a vzácné. Do České republiky se tibetský španěl poprvé přivezl v roce 1987 z Anglie, která je patronátní zemí tibetského španěla. Označení „španěl“ se používá pro lovecké psy, ale tibetský španěl tomu rozhodně neodpovídá.

VIDEA plemene tibetský španěl

Pro videa s plemenem tibetský španěl klikněte ZDE