Švýcarský honič

(Lucernský honič, bernský honič, jurský honič, švycký honič, Schweizer Laufhund, Swiss Hound)

Povaha plemene

Plemeno švýcarský honič se dělí na čtyři různá plemena lišící se na pohled barvou. Tato plemena jsou známá pod názvy:

• Bernský honič
• Bruno de Jura (Jurský honič)
• Lucernský honič
• Švycký honič

Všechna čtyři plemena jsou známá především myslivecké veřejnosti jako výborní lovečtí psi. Je to přírodní plemeno s velice silnými instinkty, nijak zvlášť nepokřivené chovatelskými záměry. Velice dobře se s ním pracuje, jelikož se výborně orientuje v prostoru a jeho lovecká vášeň se projevuje i intenzivním štěkotem. Jeho předností je schopnost instinktivně nahánět zvěř před lovce. Pracuje výborně sám a ještě lépe ve smečce. Fakt, že byl v minulosti chován ve větších smečkách, vysvětluje proč je pro lucernského, potažmo švýcarského honiče těžké být sám. Potřebuje společnost, zábavu, akci. Zavřený v bytě, u boudy, celý den na zahradě je pro něj utrpení. Švýcarský honič má výbornou povahu, je velmi krotký a na člověku velmi lpí. Dobře se cvičí. Jednou z hlavních nástrah může být přivolání, pokud pes chytí stopu. Jinak pes pracuje a cvičí velice ochotně, pokud je to pro něj dostatečně živé, pružné a zábavné. Výcvik formou drilu není dobrý ani nutný. Švýcarský honič je přátelský k lidem i ostatním psům. K těm je dost tolerantní, nechová se v žádném případě agresivně a velice dobře s nimi vychází, nenechá si však nic líbit.

Popis švýcarského honiče

Švýcarský honič má podlouhlou hlavu s širokým černým nosem. Pysky těsně překrývají spodní čelist. Má středně velké oči lehce oválného tvaru a hnědé barvy. Uši jsou úzké, spuštěné, mírně zvrásněné a stočené, jejich konec je zaoblený a jsou pokryty velmi jemnou srstí. Jsou zavěšeny pod linií očí a na délku dosahují alespoň k nosu. Tělo psa je silné a dobře osvalené.  Výška psa je 49 až 59 cm, feny měří 47 až 57 cm. Tato hranice je přesná a bez tolerance. Tělo je pokryto krátkou, hladkou, přiléhavou srstí, která je velmi jemná na hlavě a uších. Jednotlivé typy se dělí podle zbarvení na plemena:

• Lucernský honič – Jeho základní zbarvení je „modré“. Tzv. modrou barvu vytváří směs srsti černé a bílé (také modrý bělouš) s černými plotnami nebo s černým sedlem. Znaky pálení více či méně tmavého se vyskytují nad očima, na lících, na hrudi, okolo konečníku a na nohou. Celý černý plášť je přípustný.
• Bernský honič – Je bílý s černými plotnami nebo celým černým sedlem. Pálení se vyskytuje v podobě více či méně tmavých znaků nad očima, na lících, na spodní straně uší a okolo konečníku.
• Bruno de Jura (Jurský honič) – Základní zbarvení je plavé s černým pláštěm, někdy i s uhlováním (černá srst v plavé), nebo černý se znaky pálení nad očima, na lících, okolo konečníku a na nohou. Někdy se vyskytuje bílá skvrna na hrudi. Tato skvrna může být jemně stříkaná (černě nebo šedě).
• Švycký honič – Tato nepříliš známá varianta je bílá s plavě oranžovými plotnami nebo sedlem, celý plavě oranžový plášť je ale přípustný.

Klasifikace FCI

Číslo standardu: č. 59/28.06.2002, země původu/patronát: Švýcarsko, zařazení v FCI: FCI VI. Honiči, barváři a plemena příbuzná, sekce č. 1.2 Střední honiči, pracovní zkouška: ano, oficiální zkratka v ČR: LZH, názvy plemene: Švýcarský honič, Lucernský honič, Schweizer Laufhund, Luzerner Laufhund.

Základní péče o psa

Je nutné mít stále na paměti, že jde o psa, jehož předci byli po staletí používání k loveckým účelům. Ačkoli jde o povahově bezvadného psa a výborného společníka, není možné opomenout jeho pracovní potenciál a množství energie, kterou ze sebe potřebuje nutně dostat. Švýcarský honič se může bez problémů stát úžasným, jemným a noblesním domácím mazlíčkem, pokud má dostatek pohybu a zábavy. V domácnosti je to příjemný společník, extrémně čistotný, reagující na každé slovo a velmi rychle se adaptující na podmínky života v rodině. Nikdy není agresivní a ke člověku velmi přilne. Švýcarský honič se umí chovat a výcvik není vůbec náročný vzhledem k jeho těsnému vztahu k majiteli a úzké spolupráci s ním. Chov je podmíněn složením výkonnostní zkoušky pro honiče na zajíce či srnu.

Historie plemene švýcarský honič

Historie švýcarských honičů sahá pravděpodobně až do dob, kdy Keltové obývali Španělsko, Francii, Švýcarsko a také Britské ostrovy. O Keltech je známo, že holdovali lovu – odtud tedy pochází pokolení nejstarších loveckých psů. Ještě v 17. a 18. stol. prožívali švýcarští honiči svůj zlatý věk, jelikož vynikali v oblíbené zábavě vyšší společnosti – parforsním honu. Jak ale v průběhu 19. stol zájem o tento „sport“ ztrácel, upadala i obliba loveckých psů. Záchrana přišla brzy – v roce 1903 byl ve Švýcarsku založen speciální klub pro honiče a plemeno se podařilo vzkřísit. V roce 1933 byl vydán první jednotný standard. Nyní se plemeno dělí na čtyři varianty podle zbarvení. Samostatný standard má plemeno švýcarský nízkonohý honič, který se dělí na stejné barevné varianty. V České republice není plemeno zastoupeno příliš velkým počtem zástupců. Nejvíce rozšířený je bernský honič.

VIDEA plemene švýcarský honič

Pro videa s plemenem švýcarský honič klikněte ZDE