Skotský jelení pes

(Deerhound)

Povaha plemene

V tomto pejskovi najdete opravdu velice věrného a oddaného přítele. Skotský jelení pes je věrný jednomu pánovi. Je velice klidný, mírný a snášenlivý. Má velkou touhu svého pána potěšit. Není nikdy agresivní, nervózní a podezíravý. Velmi snadno se vychovává, je to inteligentní a vznešený pes. Je silný, rychlý s velkou výdrží na fyzickou zátěž, přitom si ale uchovává svou důstojnost.

Popis skotského jeleního psa

Skotský jelení pes je velký hrubosrstý lovecký pes. Podobá se grejhaundovi. Hlavu má protáhlou s plochou mozkovnou, téměř bez vyznačeného stopu. Na čenichu má knír a bradku. Oči má deerhound tmavé a kulaté obyčejně v barvě tmavě hnědé, která je žádoucí. Mají však i barvu lískových oříšků. Jejich pohled je velice milý, dobrácký. Uši má vysoko nasazené, jsou pokryty hebkou a měkkou srstí, příjemnou na omak. Jsou složené dozadu, při vzrušení se vztyčují, ale nikdy ne zcela do vzpřímené polohy. Jsou černé nebo tmavě zbarvené. Krk má skotský jelení pes silný, přiměřeně dlouhý. Tělo je vybaveno hlubokým hrudníkem, záda jsou plochá, bedra dobře klenutá. Srst skotského jeleního psa je hrubá, silná dobře přiléhající. Je střapatá a chundelatá. Pes by měl být jednobarevný tmavomodro šedý nebo světle šedý. Přípustné jsou bílé tlapky, hruď a konec zádi, upřednostňována je však jedna barva. Výška v kohoutku je minimálně 76 cm, fenka je o 5 cm menší. Váží mezi 36 až 46 kilogramy. Chůzi má tento pes lehkou.

Klasifikace FCI

Toto plemeno patří podle standardu FCI do skupiny X. – chrti, sekce 2. – hrubosrstí chrti, bez pracovní zkoušky, oficiální zkratka v ČR je D, číslo standardu: 164/17.06.1998 Velká Británie, datum publikování původního standardu je 24. 06. 1987.

Základní péče o skotského jeleního psa

Srst skotského jeleního psa vyžaduje pravidelnou údržbu. Nejlépe ji udržujeme pravidelným pročesáváním. Pes potřebuje hodně pohybu, proto by měl jeho pán podnikat se svým kamarádem dlouhé procházky. Ideální pro něj je, když je u domu velká zahrada. Deerhound není v žádném případě pes do kotce, bez přítomnosti svého pána se uzavře zcela do sebe a přestává komunikovat. Nesmíme však zapomínat, že byl po generace šlechtěn na lov zvěře, a proto bude kořist, která se pohybuje v jeho zorném poli, lovit a bylo by obrovskou chybou ho za tuto přirozenou a po generace upevňovanou vlastnost trestat.

Historie plemene skotský jelení pes

Skotský jelení pes je znám již od středověku. Dávný původ má společný s irským vlkodavem. Je znám především v Anglii a je chován, jak sám již název plemene napovídá, na lov jelenů. Některé prameny uvádějí, že původní plemeno irský vlkodav nebylo kříženo s dogovitými psy, nýbrž s grejhaundy, proto se někdy říká tomuto plemeni hrubosrstý grejhaund. Jiné prameny však uvádějí, že skotský jelení pes, tedy jeho předci, byli dovezeni do Evropy, konkrétně na Britské ostrovy, již před 3000 lety evropskými kupci, nebo dokonce Kelty již v 5. století před naším letopočtem. V jeskyních byly nalezeny malby tohoto psa. Jak bylo již uvedeno, plemeno bylo chováno zejména pro chov jelenů. S příchodem techniky a vynálezem střelných zbraní potřeba těchto výborných lovců zanikala a v polovině 18. století skotský jelení pes téměř vyhynul. Ve třicátých letech 19. století však dochází k znovuobnovení chovu zásluhou kynologů Mc.Neilů. V roce 1892 byl vydán první plemenný standard.

VIDEA plemene skotský jelení pes

Pro videa s plemenem skotský jelení pes klikněte ZDE