Polský ogar (honič)

(Ogar Polski, Polish Hound)

Povaha plemene

Polský ogar má klidnou a vyrovnanou povahu. Stejně jako ostatní plemena, která loví ve smečkách, je psem velmi společenským. Potřebuje být v kontaktu s člověkem. Je přátelský k dětem. Je tolerantní vůči ostatním psům a zvířatům v domácnosti. Není to sice svou podstatou hlídací pes, ale jeho vzrůst a mohutnost budí respekt. Jeho povaha mu umožňuje dokonalou adaptaci podmínkám, v nichž žije. Potřebuje pohyb – nejlépe ve smečce dalších ogarů. Jako každý honič miluje na procházkách volnost, ale nezatoulá se, protože se znamenitě orientuje v terénu. Nikdy z něj nebude pes, který by svého pána bezpodmínečně poslouchal.

Popis polského ogara

Polský ogar je středně velký pes. Vyzařuje z něj síla a vytrvalost. Pes měří v kohoutku 56 až 65 cm, fena 55 až 60 cm. Váží 25 až 32 kg, fena 20 až 26 kg. Hlava působí těžším dojmem. Oči jsou tmavě hnědé s jasem a jemným pohledem. Uši jsou dlouhé, zkroucené, blízko u hlavy. Krk je silný, lalok odstává a je velmi zvrásněný. Srst má hustou podsadu. Zbarvení je tříslové, až do skořicova, což je velmi ceněno. Uši jsou o něco tmavší. Přes tělo je zbarven tmavě šedě až černě, jako by měl přes sebe kabát. Jedinci, jimž černá barva dosahuje k čumáku, bývají diskvalifikováni. Polský ogar se dožívá přibližně 12 let.

Klasifikace FCI

Podle FCI je polský ogar zařazen do skupiny VI. – Honiči, barváři a příbuzná plemena, sekce 1.2. – Honiči střední velikosti. S pracovní zkouškou. Oficiální zkratka pro ČR je PO. Původním využitím je to lovecký pes, dnes lovecký pes a společník.

Základní péče o psa

Tohoto psa je potřeba učit poslušnosti již od štěněte. Polský ogar se snadno a rád se učí, obzvláště když je pozitivně motivován. Při výchově je třeba dbát na poklidnou atmosféru, protože polský ogar je velmi citlivý na tón hlasu a nechá se snadno odradit unáhlenými reakcemi. Jako každý lovecký pes potřebuje hodně pohybu.

Historie plemene polský ogar

Vznik plemene polský ogar není dodnes zcela jasný. Jako ostatní plemena evropských honičů odvozuje také polský ogar svůj původ od svatohubertského psa – pravděpodobně došlo k jeho křížení s místními honiči. V 18. století byl polský ogar skřížen s foxhoundem. V polské literatuře se ogar poprvé objevuje v roce 1595, v básni Tomasze Bielawskeho Myslivec. První naučnou knihu věnovanou polským ogarům napsal v roce 1608 Jana Ostrorog. Po staletí byl polský ogar cenným pomocníkem při honitbě. Dle dochovaných materiálů lze říci, že pes tohoto typu byl známý již od 14. století. Až do 18. století byli ogaři na území Polska velmi populární. Peripetie polské historie a z nich plynoucí chudoba šlechty přivedly toto plemeno na pokraj zániku. Následkem četného křížení a také nedostatečně promyšleného chovu došlo k tomu, že již nežil žádný ogar čisté krve. Práce na obnovení rasy započal v roce 1959 Piotr Kartawik, který z Litvy přivezl tři psy: Burzanu, Zorku a Czitu, a začal s chovem „od nuly“. V roce 1964 byl vypracován plemenný standard, který byl 15. listopadu 1966 zaregistrován v FCI pod číslem 52.

VIDEA plemene polský ogar

Pro videa s plemenem polský ogar klikněte ZDE