Laponský pes

Povaha plemene

Ačkoli jde o plemena původně ovčácká, velice dobře se adaptovala do role domácích mazlíčků. Není divu. Pes je veselý, vitální, hravý, přátelský a velice sympatický. K jeho typickým povahovým rysům patří také hrdost, sebevědomí a odhodlání, což může někdy působit problémy. Na druhou stranu se o laponských psech píše, že jsou velice přátelští, klidní a dobře cvičitelní – člověku oddaní a věrní.

Ve standardu švédského laponského psa doslova stojí: „Švédský laponský pes je velmi chápavý a pracovitý. Jeho schopnosti jako dobrého pasteveckého a ovčáckého psa jej činily velmi užitečným při chovu sobů. Je velmi všestranný, vhodný pro cvičení v poslušnosti, agility, k ovcím, stopování, atd. Je snadno cvičitelný, vytrvalý a odolný.“ Obecně lze to samé říci o všech třech plemenech.

Popis laponského psa

Jako laponský pes jsou označována tři samostatná plemena. Tak může jednoduše dojít k záměně. Ačkoli je velikost, povaha i historie téměř stejná, liší se minimálně vzhledem a číslem standardu. Sehnat štěně sice není jednoduché, ale za pozornost tito psi rozhodně stojí.

Obecně tito psi na první pohled vypadají jako ostatní špicové – mají vztyčené uši trojúhelníkového tvaru, dobře osrstěné i zevnitř, a nízko nasazený ocas, který dokážou stočit do kroužku. Typická je velice bohatá srst, která se na různých místech těla výrazně liší délkou. Srst dobře chrání psa i v tom nejhorším počasí. Jejich zbarvení je převážně nebo úplně černé. Žádoucí je výrazný rozdíl mezi psem a fenkou.

Švédský laponský pes – Laponský špic

Je nejmenší, standard udává výšku 43 cm pro fenky a 48 cm pro psy s limitem +/- 3 cm. Srst má většinou černou, někdy s bronzovým odstínem. Mohou se na ní objevit i bílé odznaky, které jsou přípustné. Je hustá, s podsadou, delší a odstátá. Nejdelší srst je na krku a ocasu. Velice dobře chrání psa před špatným počasím.

Finský laponský pes – Lapinkoira

Je o něco větší než švédská varianta. Výška fenky je 44 cm, psa 49 cm +/- 3cm, větší důraz je ale kladen na typ než na výšku. Srst je bohatá, dlouhá, rovná a hrubá s měkkou a hustou podsadou. Především psi mají bohatou hřívu. Barva srsti je u finského laponského psa různá, povoleny jsou všechny, ale základní barva musí být vždy dominantní. Tělo psa je dobře stavěné a silné.

Laponský ovčák – Lapinporokoira

Je největší, ideální velikost psů je 51 cm, ideální velikost fen 46 cm s obvyklou tolerancí +/- 3 cm. Silné a v přední polovině dobře osvalené tělo je pokryto krycí srstí střední délky nebo dlouhou, rovnou, hrubou a poměrně odstávající od těla. Podsada je jemná a hustá. Srst má laponský ovčák většinou bohatší a delší na krku, hrudníku a na zadní straně stehen. Základní barva je černá nebo tmavě hnědá. Odznaky na krku, hrudníku a končetinách musí být světlejší, než základní barva, mohou být i bílé. Podsada je vždy tmavá.

Klasifikace FCI

Laponský pes patří podle standardu FCI do skupiny V. – Špicové a primitivní plemena, sekce 3 – Severští pastevečtí a ovčáčtí psi.

• Švédský laponský pes – laponský špic, číslo standardu: č .135 / 22. 09. 2000, oficiální zkratka v ČR: LAP
• Finský laponský pes – lapinkoira , číslo standardu: č .189 / 12. 03. 1999, oficiální zkratka v ČR: LAK
• Laponský ovčák – lapinporokoira , číslo standardu: č. 284 / 12.03.1999, oficiální zkratka v ČR: LAI

Základní péče o laponského psa

Laponský pes nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Srst je dobré čas od času pročesat. Plemena špiců a primitivních plemen bývají dost temperamentní a je dobré, když mají od malička svou jasnou pozici v domácnosti a jasná pravidla. Rádi do všeho „mluví“ – do všeho strkají čumák, dost často štěkají a také jejich mimika je naprosto dokonalá (díky značně pohyblivým a vztyčeným uším, napnuté kůži a kratší srsti v obličejové části). Určitě se s nimi nebudete nudit a oni se nebudou nudit s vámi, i kdyby se o to měli sami postarat. Mají rádi akci, volný pohyb, rádi se příjemně unaví a pak jsou zlatí. Laponský pes je skvělým společníkem pro sport, jako např. agility, kde skvěle uplatní svoji pohyblivost a uvolní nahromaděnou energii.

Historie plemene laponský pes

Předci laponských psů byli po staletí používáni k pasení sobů, hlídání stáda a majetku, silnější psi se využívali k tažení. Dlouho se tito psi chovali bez šlechtitelských záměrů převážně na území Finska a také Švédska. Hodně rozšíření jsou také ve Finsku. Pro jejich příjemnou povahu jsou v severských zemích velice oblíbení jako rodinní psi. Laponští ovčáčtí psi byli zapisováni do plemenné knihy od 50. let 20. století. V té době byli finský laponský pes (lapinkoira) a laponský ovčák (lapinporokoira) považováni za jedno plemeno, kterému se říkalo laponský ovčák. První standard byl vytvořen Finským kynologickým klubem v roce 1945. Laponský ovčák byl vydělen jako samostatné plemeno 10. 12. 1966, protože bylo uznáno, že se jedná o dvě rozdílná ovčácká plemena. Název lapinkoiry byl v roce 1967 změněn na „laponský pes„. V 70. letech se typ a vzhled plemene ustálil a standard byl několikrát upřesněn. Plemeno bylo znovu přejmenováno v roce 1993 na „finského laponského psa„.

VIDEA plemene laponský pes

Pro videa s plemenem laponský pes klikněte ZDE