Islandský pes

(Islandský ovčák, islandský špic, Islandsk Farehond, Icelandic Sheepdog)

Povaha plemene

Islandský pes je vytrvalý, odolný a energický pes, který je hodně závislý na svém pánovi. Tuto vlastnost podědil po Border kolii, se kterou byl často přikřižován, když jeho populace klesala. Je to vyloženě ovčácký pes s pasteveckými pudy, které ho nutí držet se smečky. Z toho důvodu je nepoužitelný pro lov. Miluje svoji rodinu a dobře se hodí k dětem. Je stále veselý, hravý a přátelský, nebojácný, ale neagresivní. Snese se i s ostatními zvířaty a touží být v neustálém kontaktu. Je také dobrý hlídač, ale na vetřelce pouze zaštěká a pak ho spíše vítá, než odhání.

Popis islandského psa

Islandský pes je středně menší pes s délkou těla větší než výškou. Pes má v kohoutku kolem 46 cm, fena asi 42 cm. váhu standard neuvádí, ale pohubuje se okolo 14 kg. Má silnou, trojúhelníkovou hlavu s černým, nebo hnědým nosem, dobře vyvinutou tlamou, úplným chrupem s nůžkovým skusem, černými pysky, středně velkýma očima mandlového tvaru a vztyčenýma ušima trojúhelníkového tvaru. Má středně dlouhý, osvalený krk, tělo obdélníkového formátu, rovný, silný hřbet, široká bedra, hluboký, dlouhý hrudník a mírně vtažené břicho. Ocas je vysoko nasazený, nad hřbetem zatočený a dotýkající se těla. Hrudní i pánevní končetiny jsou rovné, rovnoběžné a silné s mírně oválnými tlapkami. Islandský pes má dvě varianty srsti – krátkosrstou a dlouhosrstou, vždy s hustou a měkkou podsadou a dobře osrstěným ocasem. Může být vícebarevný, ale jedna barva vždy musí převládat. Dominantní barva může být černá, šedá, hnědá, krémová až červenohnědá s bílými znaky.

Běžně se dožívá 15 a více let.

Klasifikace FCI

Podle FCI (Mezinárodní kynologická federace) je islandský pes zařazen do skupiny V. – Špicové a primitivní plemena, sekce 3 – severští pastevečtí a ovčáčtí psi. Oficiální zkratka pro ČR je ISP. Původním využitím to byl ovčácký pes, dnes také rodinný společník.

Základní péče o psa

Islandský pes potřebuje hodně pohybu a má rád dlouhé vycházky. Jeho srst nepotřebuje zvláštní péči, pouze v době línání je třeba častěji kartáčem odstraňovat vypadané chlupy. Je to zdravé plemeno, nezatížené genetickými vadami, pouze občas se může vyskytnout zákal očí, nebo dysplazie kyčelního kloubu.

Historie plemene islandský pes

Vikingové měli zvláštní vztah se svými psy. Pes byl pro ně celoživotní partner, který je doprovázel nejen na jejich výbojných výpravách, ale také po smrti. V jednom hrobě z roku 900 n.l. bylo nalezeno vedle kostry svého pána také šest psích. Tito norští vikinští psi byli pravděpodobně předchůdci islandského psa a Norského buhunda a přišli na Island s prvními vikinskými osadníky. Islandský pes patří mezi severské pastevecké (sobí) psy a je jediným původním islandským plemenem. Během let se islandský ovčák přizpůsobil drsnému klimatu a obtížnému stylu života místních zemědělců a stal se nepostradatelným pomocníkem při shánění a pasení stád. Na počátku 20. století vypukla na Islandu epidemie psinky a tasemnic a celá psí populace byla téměř zdecimována. Navíc byl na to konto v Reykjavíku vydán zákaz chovu psů, který platí dodnes, ale islandský pes přesto jako plemeno přežil, a díky stoupající popularitě posledních let se jeho stavy zvyšují. Nadále však platí, že je to pes poměrně vzácný.

VIDEA plemene islandský pes

Pro videa s plemenem islandský pes klikněte ZDE