Bergamský ovčák

Povaha plemene

Bergamský ovčák v sobě nese kus typicky italské povahy – tito psi jsou velice přátelští, přirozeně sebevědomí a rádi užívají života. Nelze jim upřít pracovitost, svou případnou pasteveckou profesi vykonávají nadmíru svědomitě, nicméně po práci nejraději odpočívají – vykonávat něčí povely a honit se kvůli tomu např. za míčkem jim připadá více než nepotřebné. Mezi zvláštní povahové rysy bergamského ovčáka určitě patří jeho nevtíravá přízeň – jako by tito psi strávili několik let ve škole společenské etikety. Nikdy se nevnucují, a přesto náruživě milují.

Popis bergamského ovčáka

U tohoto plemene všechna vnější fyzická krása psa víceméně stojí i padá s jeho srstí. Ta je dlouhá, bohatá, tvořící provazce, se znaky plstnatění. Bergamský ovčák má také silnou podsadu.

Zkrátka teprve srst bergamského ovčáka dodává jeho tělu konkrétní konečný tvar, přestože se i jinak jedná o pěkně stavěného, středně velkého psa. Barevné variety plemene: všechny odstíny šedé barvy, možné jsou náznaky černé a nažloutlé barvy. Rovněž bílé znaky jsou povoleny, nepřesahují-li max. 20% plochy srsti.

Kohoutková výška psa činí nejméně 60 a u fen nejméně 56 cm. Tělo bergamského ovčáka má výrazně čtvercovitý tvar, hruď je nápadně široká a nízká. Stejně tak hřbet působí rovným a širokým dojmem. Ocas je nízce nasazen, u kořene značně široký a postupně se zeslabuje téměř do špičky. Hlava je rovněž čtvercovitá, ale působí spíše kulatým dojmem. Tlama se jen mírně zužuje směrem k čenichu. Oči má bergamský ovčák velké, skoro kulatého tvaru a nízko umístěné. Uši jsou u bergamského ovčáka nezvykle tenké, mají trojúhelníkový tvar a jsou svěšené. Průměrný věk tohoto plemene je 13 let.

Základní péče o psa

Poměrně logicky patří k základní péči o bergamského ovčáka starost o jeho srst. Psa je možné kartáčovat do stáří jednoho roku. Od té doby je naopak žádoucí nechat srst „provázkovat“ a plstnatět. Je však nutné předcházet vzniku velkých ploten zplstnatělé srsti, ale již jen ručním oddělováním jednotlivých pramenů od sebe. K celoživotním úkonům potom patří pravidelné česání srsti na hlavě bergamského ovčáka. Jejich výcvik není složitý, ale vyžaduje přirozenou autoritu majitele.

Kromě již zmíněné péče o srst zde vyvstává i otázka značné potřeby volného pohybu. Bergamští ovčáci se zcela zásadně nehodí do rušného, městského prostředí – potřebují možnost volného pohybu. Na druhou stranu, mohou-li žít na dostatečně velkém, oploceném pozemku, dokážou se o svou každodenní porci pohybu postarat i sami. Bergamští ovčáci jsou obvykle tolerantní ke všem ostatním zvířatům, ale jsou to také ostražití hlídači. K této jejich vlastnosti se navíc pojí další zvláštnost tohoto plemene. Bergamský ovčák miluje děti svého pána, ale je třeba počítat s tím, že je může bránit i proti ostatním dětem (např. návštěvám), ve chvíli, kdy nabude třeba jen z jejich hlasového projevu dojem, že není všechno vpořádku. Tuto skutečnost je třeba mít na zřeteli.

Historie plemene bergamský ovčák

Tito psi naprosto charakteristického vzhledu, jejichž historie sahá až do skutečného dávnověku, se stali součástí nejrůznějších uměleckých děl již v dobách zhruba před 2000 lety. Nacházíme tam nejen jejich vyobrazení, ale dokonce i popis. K jejich nejpravděpodobnějším předkům patřili východní salašničtí psi, jejichž postupnou plemenitbou vznikla dnešní podoba Bergamského ovčáka, tedy psa původně neodlučitelně patřícího k severoitalskému kraji Bergamo.

VIDEA plemene bergamský ovčák

Pro videa s plemenem bergamský ovčák klikněte ZDE