Trpasličí pinč

Povaha plemene

Trpasličí pinč je pes, který je svou velikostí přímo ideální do města a do bytu. Je malý, milý a přítulný. Navíc je skvělý hlídač a jeho štěkot rozhodně předčí kdejaký alarm. Rozhodně se nenechá uplatit, k cizím je dost nedůvěřivý. Jinak je to dostatečně sebevědomý a vyrovnaný rodinný a společenský pes. Jeho malý vzrůst mu nebrání být velkým bojovníkem a sportovcem. Sport, jakým je například agility, dogdancing atd., kde může uplatnit svoji hbitost, rychlost a hravost, je pro něj přímo ideální. Když se na vašem pozemku vyskytne nevyžádaná návštěva, můžete si být jistí, že se o tom ihned dozvíte nejen vy, ale pravděpodobně i nejbližší sousedé. To může být výhoda i nevýhoda.

Pes se jednoduše a ochotně cvičí, je ho k tomu potřeba vést s důsledností už od mládí, ale výsledek určitě stojí za to. Ne každé malé plemeno je tak ochotné k práci jako právě malý hladkosrstý pinč.

Popis trpasličího pinče

Charakteristický znak plemene udávají už různé přívlastky v několika používaných názvech (trpasličí, malý, miniaturní). Dnes má ideální pes výšku 25 až 30 cm a váhu 4 až 6 kg. Srst trpasličího knírače podle standardu má být krátká a hustá, hladce přiléhající a lesklá, bez lysin. Rozlišujeme 2 barevné typy: „selfcolored“ (jednobarevní – jelení červená, červenohnědá až tmavě červenohnědá a „black and tan„), černí s pálením – lesklá černá s červenými nebo hnědými znaky. Hlava je přiměřeně velká, oči tmavé a ováné, uši do písmene V, převislé. Nos a pysky musí mít malý hladkosrstý pinč černé. Tělo je čtvercového rámce, nohy jsou silně osvalené. Pro plemeno je typický prostorný, uvolněný, plynulý klus. Pohyb je harmonický, jistý, plný síly a plynulý, s dobrou délkou kroku. Od r. 1995 se ocas a uši netupírují.

Klasifikace FCI

Číslo standardu: č. 185 / 18. 04. 2007 / GB, země původu: Německo, zařazení v FCI: FCI II. Pinčové a knírači, molossoidní plemena, švýcarští salašničtí psi, sekce 1: Pinčové a knírači, pracovní zkouška: ne, oficiální zkratka v ČR: MHP, názvy plemene: (Srnčí) ratlík, Zwergpincher, Miniature Pincher, Malý německý pinč, Malý hladkosrstý pinč, Trpasličí pinč

Základní péče o psa

Co se týče péče o srst, nejsou s ratlíkem žádné velké starosti. K vyčesávání srsti je nejlepší gumový kartáč, srst se „leští“ vlhkou látkou. Pokud chcete chovat pejska v bytě, jistě tuto jednoduchou „údržbu“ oceníte. Po příchodu z procházky stačí vzít namočenou žínku a psovi jednoduše otřít tlapky.

Každý zná přísloví „třást se jako ratlík“. Zřejmě souvisí s již zmiňovanou miniaturizací plemene, která se projevovala mnoha nepříjemnými vedlejšími efekty, včetně třesení – příliš malí psi s horším krevním oběhem v chladném počasí trpěli. Dnešní psi plemene malý hladkosrstý pinč jsou vůči počasí mnohem odolnější. Je dokonce možné je chovat celoročně venku, pokud mají stále k dispozici teplé, suché a závětrné místo. Pro společenské plemeno je pochopitelně příjemnější a přirozené sdílet příbytek s lidmi.

Historie plemene trpasličí pinč

O původu pinče nemáme mnoho informací. Přestože se ví, že v 19. stol. bylo chováno mnoho těchto psů a jejich chov probíhal v Německu a ve Skandinávii už po několik století, samostatným plemenem se malý hladkosrstý pinč stal až v roce 1895, kdy vznikl Německý klub chovatelů pinčů. Ve 20. letech minulého století bylo plemeno dovezeno do USA, kde si rychle získalo velkou popularitu a brzy na to i vlastní klub. U nás bylo na vrcholu své slávy za první republiky. V této době se chov orientoval na zmenšování pinče. Na výstavách se dávali za vzor ti nejmenší psi, často i s jasně patrnými znaky degenerace. Například lysé uši, vypoulené oči, podsazené nohy, roztřesená postava, hlava ve tvaru jablka a jiné. Chov srnčích ratlíků je dnes zaměřený na udržení vyvážené stavby těla, které má být silné a svalnaté. Cílem chovu není produkovat malé a často nemocné „třasořitky“, ale zdravé a použitelné psy.

VIDEA plemene trpasličí pinč

Pro videa s plemenem trpasličí pinč klikněte ZDE