Bulteriér

(bulík)

Povaha plemene bulteriér

Je nadmíru důležité zdůraznit, že bulteriér není svou podstatou žádnou hrůzostrašnou „bestií“, jak je někdy v médiích prezentováno. Rovněž je důležité připomenout, že za chováním každého psa jakékoliv rasy stojí vždy výchova, která může vypadat i jako otevřené týrání ze strany majitele. Je to bezesporu tvrdý pes, ovšem jeho tvrdost spočívá především ve schopnosti ignorovat vlastní bolest, a to jak při možném zápasu s jiným psem, tak třeba v případě nemoci. Správně vedený, tj. vedený s láskou, je bulteriér v pravém slova smyslu rodinný pes, který miluje a chrání děti. Příchozí návštěvníky ohlásí štěkotem, ale nikdy na ně nezaútočí, pokud nebude mít důvod bránit „svou“ rodinu. Případná další zvířata v rodině snáší dobře, pokud s nimi vyrůstal. Naproti tomu bulteriér nikdy nebude zcela dobře vycházet s dalším psem stejného pohlaví v rodině. Možné jsou případy dvou fen v rodině za předpokladu dobré a důsledné výchovy. Tento pes potřebuje opravdu důslednou výchovu a výcvik.

Popis bulteriéra

Jedná se o středně velké psy, jejichž tělo je mimořádně svalnaté, čímž budí dojem mohutnosti. Pro tuto svou postavu bývá bulteriér nazýván psím gladiátorem. Jeho srst je krátká a nenáročná na úpravu. Přípustné barevné variety: čistě bílá, bílá se znaky na hlavě, žíhaná, červená, černě žíhaná, srnčí a trojbarevná.

Kohoutková výška není plemenným standardem stanovena, podstatné je, aby každý jedinec působil ideálně jako silný, mohutný a dobře osvalený pes. Hřbet bulteriéra je krátký a bedra silně osvalená. Ocas je vysoce nasazený, středně dlouhý a špičatý – nošen je téměř vodorovně. Nohy jsou dobře stavěné rovné s kulatými a silnými kostmi. Krk je neobyčejně silný. Hlava je dlouhá a silná až k čenichu. Oči jsou naopak malé, trojúhelníkovité a tmavé. Uši má bulteriér malé, tenké a vzpřímené, blízko sebe rostlé.

Základní péče o psa

Srst tohoto plemene nevyžaduje zvláštní péči, ale vzhledem k silné tělesné stavbě předurčuje psa k nutnosti spaní na měkké podložce – jinak dochází ke vzniku otlačenin a odřených míst. Výchova psa by měla být zahájena co nejdříve, aby se předešlo rozvoji jeho vrozené paličatosti a svéhlavosti. Na škodu není profesionálně vedená škola poslušnosti.

Tito veselí a spontánní společníci mohou především ve svém mládí ledacos zničit, protože jejich potřeba pohybu a dovádění je poměrně vysoká. Ocení proto různé psí sporty, nicméně bulteriéři netouží soutěžit s dalšími cizími psy. V rámci výchovy bulteriéra se jako nejdůležitější jeví schopnost majitele trpělivým, důsledným, ale zároveň láskyplným přístupem zbavit psa jeho možné tvrdohlavosti a stát se jeho přirozeným vůdcem.

Plemeno anglického bulteriéra trpí na vrozené vady srdce a ledvin. Proto by měl každý, kdo má zájem o štěňátko bulteriéra hledat štěně po plně testovaných rodičích, aby tak maximálně snížil riziko těchto vad.

Historie plemene bulteriér

Křížením dnes již neexistujících staroanglických teriérů s anglickými buldoky vznikl pes, jehož jediným počátečním posláním byl zápas s ostatními psy a jinými zvířaty, takže za jeho nejdůležitější vlastnost byla považována jeho pověstná tvrdost. V 50. letech 19. století, tedy v době, kdy už byly psí zápasy naštěstí zakázány, byl oficiálně vyhlášen standard plemene bulteriér, a toto plemeno se stalo poměrně vyhledávaným pro ty své povahové vlastnosti, které byly do té doby zcela opomíjené.

VIDEA plemene bulteriér

Pro videa s plemenem bulteriér klikněte ZDE