Bladhaund – Anglický barvář

(bloodhound, svatohubertský pes, pes sv. Huberta)

Povaha plemene

Tito psi se chovají naprosto přátelsky ke všemu živému, milují dospělé lidi stejně jako děti a v jejich povaze nenajdete ani špetku agresivity. Bloodhound je také inteligentní pes s výjimečně dobrým a proslulým čichem a schopností držet stopu. Možným negativem z pohledu člověka může být jeho paličatá až svéhlavá „hlavička“. Pokud si bloodhound vezme něco do hlavy, patrně nikdo na světě jej od jeho úmyslu neodvrátí.

Popis bloodhounda

Na první pohled velký, těžký pes, který si nemusí nic dokazovat. Celkový dojem jeho postavy dotváří zvláštní tvar hlavy „utopený“ v lalocích volné kůže krku a pohled naprostého kliďase. Bloodhound má krátkou a přiléhavou srst. Povoleny jsou tyto barevné variety – černá s tříslovou, játrově hnědá s tříslovou, bledě červená s možnou kombinací s menším množstvím chlupů v jezevčí barvě. Bílá je v minimálním množství povolena na hrudi, tlapách a špičce ocasu.

Kohoutková výška psů je nejméně 63,5 cm, u fen alespoň 58,5 cm. Bloodhound má silný a rovný hřbet a stejně silná a hluboká bedra. Nohy bloodhounda jsou silné a rovné. Ocas je dlouhý a směrem ke špičce se zužuje, je nošen vysoko. Dlouhý a silný krk nese úzkou a dlouhou hlavu s mnoha záhyby volné kůže, která se přelévá do oblasti krku. Uši má bloodhound tenké, nápadně nízce posazené a dlouhé, visící dolů. Oči bloodhounda jsou středně velké, umístěné tak, že vytváří zcela specifický výraz.

Bloodhound se v průměru dožívá 10 až 12 let.

Základní péče o psa

Srst stačí pravidelně čas od času vykartáčovat, mnohem větší péči potřebují v případě bloodhounda jeho dlouhé povislé uši. Je třeba pravidelně čistit jejich vnitřní část a vnější zvukovod od možného ušního mazu a navíc je také nutné uši omývat, protože se vzhledem ke své nadměrné délce nejednou ocitají v misce s jídlem. Bloodhound stejně jako většina ostatních velkých psů potřebuje spát na opravdu měkké podložce, aby nedošlo ke vzniku nehezkých otlačenin, mozolů a odřenin. Jeho výchova není nemožná, ale vyžaduje značnou dávku trpělivosti.

Takto velký pes je v každém případě náročný na množství a kvalitu krmiva, především ve štěněčím věku, tady může každé vychýlení od potřebné dávky vitamínů a minerálů znamenat pozdější obrovské a doživotní zdravotní problémy. Bloodhound je sice známý svou klidnou a mírnou povahou, ale jako štěně se chová zcela opačně – nadprůměrně opačně. V dospělosti tento pes vyžaduje dlouhé a víceméně pravidelné procházky – jeho výdrž ho řadí mezi zkušené turisty. Vzhledem k této skutečnosti a také faktu, že se jedná o stopaře, se Bloodhound naprosto nehodí do města, potřebuje volný pohyb i svou soukromou louku s pevným oplocením. A ještě k výchově bloodhounda – s velkou trpělivostí a poměrnou dávkou vynalézavosti se vám to podaří, pokud pes nebude mít pocit, že je k čemukoliv nucen násilím a naopak, pokud pro něj dokážete na cvičení a výcviku najít něco, co by ho mohlo zajímat. Současně je ale nutná i důslednost, protože ve chvíli, kdy bloodhound pochopí, že na vás jeho melancholické oči udělaly dojem, bude toho pravidelně zneužívat. Ačkoliv je dnes bloodhound běžně chován jako rodinný společník, je to stále vynikající stopař a ve své barvářské práci je naprosto nepřekonatelný.

Historie plemene bloodhound

První rodová linie bloodhounda započala v klášteře svatého Huberta v Belgii v 7. století, kde předky tohoto plemene ve velmi čistokrevné podobě chovali místní mniši. Druhá linie pochází z Anglie, kde byla i nadále šlechtěna. Teprve sloučením obou rodových linií vznikl bloodhound takový, jakého jej známe dnes – tedy typický honič s tělesnou stavbou připomínající dogovité psy.

VIDEA plemene bladhaund

Pro videa s plemenem bladhound klikněte ZDE